Autor: Katka Dočkalová
Nedávno jsem se dostala ke knížce "Když se nemožné stane". Napsal ji Stanislav Grof, český psychiatr žijící v USA a mnozí si ho možná, zcela správně, spojíte s holotropním dýcháním. Než ale vynesl na světlo tuto techniku, pracoval s psychedelickými látkami - převážně s LSD. Používal je v rámci terapie; pacienti se po jejich aplikaci vrátili do minulosti; ke starým traumatům; k vlastnímu narození; atd ... To všechno mělo mít léčebný účinek; mělo dojít k odstranění psychických bloků. Používání takových látek ale nebylo úplně bezpečné, takže hledal jinou, přijatelnější variantu. Se svou ženou Christinou proto "vynalezli" techniku holotropního dýchání, kdy se člověk dostane ke svým traumatům i bez požití LSD. Je to cesta k sebepoznání; cesta do nejhlubších míst naší psychiky ...
No ale zpět ke zmiňované knize - byla opravdu zajímavá, výborná a to od začátku až do konce. Jedna pasáž mě ale zaujala nejvíce a tu vám teď popíši. Jedná se o opravdu děsivý případ, u kterého S. Grof přímo byl. Posuďte sami ...
Případ se odehrál v americkém Baltimoru, v 60. letech 20. století. V nemocnici, na uzavřeném oddělení, byla hospitalizována 28 letá žena jménem Flora. Měla za sebou bouřlivé mládí i pokus o sebevraždu, takže by si mohl kde kdo myslet, že tam patří, ale ... Nic nemusí na první pohled být tak, jak to vypadá.
Nedávno jsem se dostala ke knížce "Když se nemožné stane". Napsal ji Stanislav Grof, český psychiatr žijící v USA a mnozí si ho možná, zcela správně, spojíte s holotropním dýcháním. Než ale vynesl na světlo tuto techniku, pracoval s psychedelickými látkami - převážně s LSD. Používal je v rámci terapie; pacienti se po jejich aplikaci vrátili do minulosti; ke starým traumatům; k vlastnímu narození; atd ... To všechno mělo mít léčebný účinek; mělo dojít k odstranění psychických bloků. Používání takových látek ale nebylo úplně bezpečné, takže hledal jinou, přijatelnější variantu. Se svou ženou Christinou proto "vynalezli" techniku holotropního dýchání, kdy se člověk dostane ke svým traumatům i bez požití LSD. Je to cesta k sebepoznání; cesta do nejhlubších míst naší psychiky ...
No ale zpět ke zmiňované knize - byla opravdu zajímavá, výborná a to od začátku až do konce. Jedna pasáž mě ale zaujala nejvíce a tu vám teď popíši. Jedná se o opravdu děsivý případ, u kterého S. Grof přímo byl. Posuďte sami ...
Případ se odehrál v americkém Baltimoru, v 60. letech 20. století. V nemocnici, na uzavřeném oddělení, byla hospitalizována 28 letá žena jménem Flora. Měla za sebou bouřlivé mládí i pokus o sebevraždu, takže by si mohl kde kdo myslet, že tam patří, ale ... Nic nemusí na první pohled být tak, jak to vypadá.
Byla na oddělení 10 měsíců, lékaři vyzkoušeli snad všechny možné druhy léčby, ale Floře nic nepomáhalo. Nejhorší pro ni byla bolestivá křeč obličeje a kvůli tomu jí hrozila i operace mozku! Její lékař požádal Stanislava Grofa a jeho tým, aby ji zkusili přijmout do jejich programu LSD terapie. Bylo to sice riskantní kvůli její drogové minulosti, ale přijali ji. Přeci jen - mohla to pro ni být poslední naděje, když vše ostatní selhalo. Navíc hrozilo, že zůstane na oddělení pro nevyléčitelně nemocné.
První 2 sezení měla průběh jako u většiny jiných pacientů - prošla si znovu různými traumaty včetně svého porodu. Během třetího sezení se Flora rozplakala, že veliké křeče v obličeji nemůže vydržet. Najednou křeč zesílila tak, že Flora zkřivila tvář do ďábelské podoby. Mluvila hlubokým mužským hlasem a lékař už ani neviděl žádnou podobu s dívkou, která mu tam ještě před chvílí plakala. Měla zkroucené prsty, oči plné zloby a hlas, který z ní vycházel, se představil jako ďábel. Hlas začal lékaři vyhrožovat, že pokud nepřestane Floře pomáhat, tak ublíží jemu, kolegům i celému jejich programu. Atmosféra, která v místnosti panovala, nešla ani popsat. Bylo cítit něco cizího, velmi nepřátelského. Flora dokonce znala věci, které rozhodně nemohla běžným způsobem zjistit; skryté informace nejen o Grofovi, ale i o jeho spolupracovnících! Ti byli dost překvapeni, když jim to Grof vyprávěl, protože všechny informace byly pravdivé a hlavně netušili, jak se k nim pacientka dostala.
Lékař si v tu chvíli uvědomil, že panika a strach mu nepomohou a navíc se jimi cizí síla živila. Začal tedy meditovat a sebe i dívku v představách halil do bílého světla. Meditace o světle, které prý temné síly nesnášejí, trvala 2 hodiny a naštěstí přinesla pozitivní účinky.
Postupem času si Flora začala vážit života. Po alkoholu a drogách už nesáhla a její bolestivé křeče ustoupily. Ze své dvouhodinové proměny si nic nepamatovala.
První 2 sezení měla průběh jako u většiny jiných pacientů - prošla si znovu různými traumaty včetně svého porodu. Během třetího sezení se Flora rozplakala, že veliké křeče v obličeji nemůže vydržet. Najednou křeč zesílila tak, že Flora zkřivila tvář do ďábelské podoby. Mluvila hlubokým mužským hlasem a lékař už ani neviděl žádnou podobu s dívkou, která mu tam ještě před chvílí plakala. Měla zkroucené prsty, oči plné zloby a hlas, který z ní vycházel, se představil jako ďábel. Hlas začal lékaři vyhrožovat, že pokud nepřestane Floře pomáhat, tak ublíží jemu, kolegům i celému jejich programu. Atmosféra, která v místnosti panovala, nešla ani popsat. Bylo cítit něco cizího, velmi nepřátelského. Flora dokonce znala věci, které rozhodně nemohla běžným způsobem zjistit; skryté informace nejen o Grofovi, ale i o jeho spolupracovnících! Ti byli dost překvapeni, když jim to Grof vyprávěl, protože všechny informace byly pravdivé a hlavně netušili, jak se k nim pacientka dostala.
Lékař si v tu chvíli uvědomil, že panika a strach mu nepomohou a navíc se jimi cizí síla živila. Začal tedy meditovat a sebe i dívku v představách halil do bílého světla. Meditace o světle, které prý temné síly nesnášejí, trvala 2 hodiny a naštěstí přinesla pozitivní účinky.
Postupem času si Flora začala vážit života. Po alkoholu a drogách už nesáhla a její bolestivé křeče ustoupily. Ze své dvouhodinové proměny si nic nepamatovala.
" Nemohu si pomoci, ale považuji za velkou ironii, ba i za záblesk kosmického humoru, že po dlouhých letech intenzivního studia a bohaté psychiatrické praxe jsem nejdramatičtějšího terapeutického výsledku dosáhl nikoli pomocí oficiálně přijímané a uznávané psychiatrické léčby, nýbrž procesem připomínajícím spíše středověký exorcismus či dílo šamana než racionální terapii vycházející z poznatků moderní vědy"