Autor: Katka
Ostrov patří k Benátkám; místní se mu vyhýbají, ale pro milovníky záhad je rájem. Co se tu vlastně odehrálo?
V době, kdy v Evropě řádil mor, místo sloužilo jako izolace pro nakažené lidi. Ve skutečnosti tam byli sváženi živí i mrtví. K tomu, aby byli lidé převezeni právě sem, stačil i sebemenší náznak nemoci a nemuselo jít ani o mor! V tomto případě tu byli ponecháni svému osudu a jen čekali na smrt. Jejich převoz samozřejmě nebyl dobrovolný. Těla zesnulých se spalovala nebo dávala do masových hrobů. Ani se mi nechce uvažovat nad tím, co také museli prožívat ti, kteří tam pracovali. Musel to být skutečně hrůzný pohled - hořící hranice; nemocní a mezi nimi lidé v děsivých "ptačích" maskách a černých oděvech ... (V maskách byla směs bylin, které měly sloužit hlavně proti zápachu). Není divu, že tyto události zanechaly v místě obrovskou negativní stopu!
Další pochmurná kapitola se začala psát roku 1922, kdy byl na ostrově postaven ústav pro choromyslné. Pacienti si stěžovali, že vidí mrtvoly, ale nikdo jim samozřejmě nevěřil. V ústavu prý působil lékař, který na pacientech prováděl nelidské pokusy s cílem objasnit jejich šílenství. Po nějaké době začal i on vídat přízraky a možná díky tomu spáchal sebevraždu skokem z místní zvonice. Tento příběh má ale více verzí. Podle jedné z nich pád přežil, ale to mu nepomohlo. Byl totiž uškrcen neviditelným útočníkem! Další verze vypráví o tom, že ho ke skoku "něco" přinutilo. Osobně věřím tomu, že svůj život ukončil dobrovolně a že ostatní verze vznikly spíš proto, aby to více ladilo s ponurým místem.
Sanatorium svou činnost ukončilo v roce 1968. Minulost ale z místa nezmizela a není divu, že zde byly zaznamenány různé paranormální jevy. Také tu byla prý zbudována vinice, ale opravdu pochybuji, že bych víno z Poveglie otevřela. A rybáři občas vytáhnou z vody i nějaké ty lidské ostatky.
Ostrov patří k Benátkám; místní se mu vyhýbají, ale pro milovníky záhad je rájem. Co se tu vlastně odehrálo?
V době, kdy v Evropě řádil mor, místo sloužilo jako izolace pro nakažené lidi. Ve skutečnosti tam byli sváženi živí i mrtví. K tomu, aby byli lidé převezeni právě sem, stačil i sebemenší náznak nemoci a nemuselo jít ani o mor! V tomto případě tu byli ponecháni svému osudu a jen čekali na smrt. Jejich převoz samozřejmě nebyl dobrovolný. Těla zesnulých se spalovala nebo dávala do masových hrobů. Ani se mi nechce uvažovat nad tím, co také museli prožívat ti, kteří tam pracovali. Musel to být skutečně hrůzný pohled - hořící hranice; nemocní a mezi nimi lidé v děsivých "ptačích" maskách a černých oděvech ... (V maskách byla směs bylin, které měly sloužit hlavně proti zápachu). Není divu, že tyto události zanechaly v místě obrovskou negativní stopu!
Další pochmurná kapitola se začala psát roku 1922, kdy byl na ostrově postaven ústav pro choromyslné. Pacienti si stěžovali, že vidí mrtvoly, ale nikdo jim samozřejmě nevěřil. V ústavu prý působil lékař, který na pacientech prováděl nelidské pokusy s cílem objasnit jejich šílenství. Po nějaké době začal i on vídat přízraky a možná díky tomu spáchal sebevraždu skokem z místní zvonice. Tento příběh má ale více verzí. Podle jedné z nich pád přežil, ale to mu nepomohlo. Byl totiž uškrcen neviditelným útočníkem! Další verze vypráví o tom, že ho ke skoku "něco" přinutilo. Osobně věřím tomu, že svůj život ukončil dobrovolně a že ostatní verze vznikly spíš proto, aby to více ladilo s ponurým místem.
Sanatorium svou činnost ukončilo v roce 1968. Minulost ale z místa nezmizela a není divu, že zde byly zaznamenány různé paranormální jevy. Také tu byla prý zbudována vinice, ale opravdu pochybuji, že bych víno z Poveglie otevřela. A rybáři občas vytáhnou z vody i nějaké ty lidské ostatky.