Autor: Katka Dočkalová
Lidé si mohou myslet, že hřbitovy patří mezi posvátná místa, kde vládne určitý klid a mír. Tyto příběhy však dokazují, že to tak být nemusí. A ani za to nemusejí zodpovídat lidští vandalové ...
Barbados, hřbitov Christ Church
Zde se nachází zachovalá, cca 200 let stará hrobka. Svůj účel už dávno neplní a zeje prázdnotou. Nikdo tam nechce ukládat své zesnulé příbuzné. Ale proč vlastně?
Hrobka byla vybudována v 1. polovině 18. století přímo do skály. Původními majiteli byla bohatá rodina Walroundova, ale pouze 1 rok. Pak ji prodali Chaseovým. První zaznamenanou pohřbenou je T. Goddard (1807) a další těla v hrobce vcelku rychle přibývají - v roce 1808, 1812, ... Do té doby je vše v pořádku, ale při dalším pohřbu je rodina v šoku - těžké rakve byly přemístěny! Chaseovi vše uklidili a museli se spokojit s odpovědí úřadů, že šlo o čin opilých hrobníků. Jenže tento šílený pohled se rodině naskytl ještě 2x, vždy bez porušení vchodových dveří a pečeti. V roce 1819 přijíždí do města britský guvernér Combermere, aby celou věc prošetřil. Hrobka byla důkladně prohledána, ale nebyl nalezen žádný další vchod či trhlina, kterou by se mohl proplížit nějaký vandal. Než hrobku opustili, posypali zem jemným pískem kvůli případným stopám, zakreslili polohu rakví a při odchodu hrobku zavřeli a opět zapečetili. Rok poté musela být hrobka otevřena, protože hrobníci slyšeli, jak se z ní ozývají dunivé rány. Vchod a pečeť byly opět nepoškozeny. Guvernér a ostatní přihlížející nevěřili vlastním očím, když uviděli tu strašnou spoušť - rakve byly zpřeházené nebo opřené o zeď. A jemný písek na podlaze? Ten neukázal vůbec nic; žádné stopy bot ani rýhy od tahání rakví! Majitelům začalo být jasné, že tento boj nemohou vyhrát a rakve s ostatky převezli jinam. Dodnes není známo, co to mohlo být. Ve hře bylo např. zemětřesení, ale v té době byly zaznamenány pouze lehké otřesy ...
Ostrov Oesel, Estonsko, město Arensburg
Píše se rok 1844 (setkala jsem se i s letopočtem 1884), kdy jsou zaznamenány zvláštnosti na místním hřbitově, poblíž hrobky rodiny Buxhoewdenových. Ta se nacházela poblíž hlavní brány, u které nechávali návštěvníci hřbitova stát své koně. Zvířata byla vyplašená a z něčeho měla panický strach. I obyvatelé města si začali stěžovat na hluk, který z hrobky vycházel. Úřady se rozhodly případy vyšetřit, a proto hrobku otevřely. Čekal je šok - rakve byly naskládané na jednu velkou hromadu! Nebyly ale otevřené. Správci hřbitova vše uvedli do původního stavu, ale podivné události tím neskončily. Zvířata se dál, v blízkosti hrobky, plašila a dokonce došlo k nehodě, při které zemřeli 3 koně. Když byla hrobka opět otevřena, rakve byly zase na jedné velké hromadě. To se pak opakovalo ještě několikrát. Bylo zjištěno, že těla nebyla poškozena a nebyly odcizeny žádné šperky či jiné předměty, se kterými byli někteří pohřbeni. Pečeť a vchod byly vždy bez poškození a v rozsypaném popelu na podlaze nebyly žádné stopy. Jiný vchod, kterým by bylo možné se do hrobky dostat, nebyl nalezen. Hlídka nic podezřelého nezaznamenala. Buxhoewdenovi se rozhodli rakve přemístit a hrobku zlikvidovat. Od té doby byl ve městě klid.
Lidé si mohou myslet, že hřbitovy patří mezi posvátná místa, kde vládne určitý klid a mír. Tyto příběhy však dokazují, že to tak být nemusí. A ani za to nemusejí zodpovídat lidští vandalové ...
Barbados, hřbitov Christ Church
Zde se nachází zachovalá, cca 200 let stará hrobka. Svůj účel už dávno neplní a zeje prázdnotou. Nikdo tam nechce ukládat své zesnulé příbuzné. Ale proč vlastně?
Hrobka byla vybudována v 1. polovině 18. století přímo do skály. Původními majiteli byla bohatá rodina Walroundova, ale pouze 1 rok. Pak ji prodali Chaseovým. První zaznamenanou pohřbenou je T. Goddard (1807) a další těla v hrobce vcelku rychle přibývají - v roce 1808, 1812, ... Do té doby je vše v pořádku, ale při dalším pohřbu je rodina v šoku - těžké rakve byly přemístěny! Chaseovi vše uklidili a museli se spokojit s odpovědí úřadů, že šlo o čin opilých hrobníků. Jenže tento šílený pohled se rodině naskytl ještě 2x, vždy bez porušení vchodových dveří a pečeti. V roce 1819 přijíždí do města britský guvernér Combermere, aby celou věc prošetřil. Hrobka byla důkladně prohledána, ale nebyl nalezen žádný další vchod či trhlina, kterou by se mohl proplížit nějaký vandal. Než hrobku opustili, posypali zem jemným pískem kvůli případným stopám, zakreslili polohu rakví a při odchodu hrobku zavřeli a opět zapečetili. Rok poté musela být hrobka otevřena, protože hrobníci slyšeli, jak se z ní ozývají dunivé rány. Vchod a pečeť byly opět nepoškozeny. Guvernér a ostatní přihlížející nevěřili vlastním očím, když uviděli tu strašnou spoušť - rakve byly zpřeházené nebo opřené o zeď. A jemný písek na podlaze? Ten neukázal vůbec nic; žádné stopy bot ani rýhy od tahání rakví! Majitelům začalo být jasné, že tento boj nemohou vyhrát a rakve s ostatky převezli jinam. Dodnes není známo, co to mohlo být. Ve hře bylo např. zemětřesení, ale v té době byly zaznamenány pouze lehké otřesy ...
Ostrov Oesel, Estonsko, město Arensburg
Píše se rok 1844 (setkala jsem se i s letopočtem 1884), kdy jsou zaznamenány zvláštnosti na místním hřbitově, poblíž hrobky rodiny Buxhoewdenových. Ta se nacházela poblíž hlavní brány, u které nechávali návštěvníci hřbitova stát své koně. Zvířata byla vyplašená a z něčeho měla panický strach. I obyvatelé města si začali stěžovat na hluk, který z hrobky vycházel. Úřady se rozhodly případy vyšetřit, a proto hrobku otevřely. Čekal je šok - rakve byly naskládané na jednu velkou hromadu! Nebyly ale otevřené. Správci hřbitova vše uvedli do původního stavu, ale podivné události tím neskončily. Zvířata se dál, v blízkosti hrobky, plašila a dokonce došlo k nehodě, při které zemřeli 3 koně. Když byla hrobka opět otevřena, rakve byly zase na jedné velké hromadě. To se pak opakovalo ještě několikrát. Bylo zjištěno, že těla nebyla poškozena a nebyly odcizeny žádné šperky či jiné předměty, se kterými byli někteří pohřbeni. Pečeť a vchod byly vždy bez poškození a v rozsypaném popelu na podlaze nebyly žádné stopy. Jiný vchod, kterým by bylo možné se do hrobky dostat, nebyl nalezen. Hlídka nic podezřelého nezaznamenala. Buxhoewdenovi se rozhodli rakve přemístit a hrobku zlikvidovat. Od té doby byl ve městě klid.