Autor: Kie*
Někteří z nás je znají pod pojmem vlkodlaci, ale není tomu tak. My vlkodlaky známe jako krvelačná zvířata, kteří při úplňku zabijí vše, co jim přijde před čumák, ale tito lidé jsou jiní. Jsou to lidé, kteří se považují za výjimečné tím, že se dokáží přeměnit v jakékoliv zvíře – vlk, zajíc či kocour. Někde se můžete dočíst i to, že Benandanti se na těchto zvířatech vozí.
Jejich jméno má znamenat „Dobří chodci“, zřejmě proto, že své kmeny a obyvatele vesnic chrání před údajnými čarodějnicemi, které pořádají své sabaty. Mohli by být potomky samotných čarodějů, kteří byli v dávných dobách ovládáni šamany. Formují se již v 16. století v italském regionu Furlánsko. Podle historika Carla Ginzberga se často proměňovali ve vlka, proto si je někteří lidé mohou splésti s vlkodlakem, a bojovali proti zlým černokněžníkům a čarodějkám, kteří chtěli zničit úrodu a pozabíjet dobytek. Již v tu dobu byli Benandanti nuceni podřídit se mnoha výslechům. Před vyšetřovateli prý prohlašují, že mají nadpřirozené schopnosti. Když se jich zeptali „jak?“ odpověděli, že jim k tomu stačí jediné – a to správně se narodit. Do tohoto kultu vstoupí každý, kdo se narodí s plodovou blánou omotanou kolem krku.
V letech 1575 až 1675 se o tyto lidi začala zajímat církev a jak nám již může být jasné, církev je prohlásila za kacíře a čaroději. Díky tomu bylo mnoho členů Benandantů pronásledováno a následně zabito. Roku 1692 se našel muž, který údajně patřil mezi tyto lidi. Jmenoval se Theiis (80) a pocházel z oblasti Livonia na pobřeží Baltského moře. Tvrdil, že bojoval proti zlým démonům a sestoupil z pekla, aby si odnesl ukradená zrna a zachránil tak úrodu jedné vesnice. Soud však tohoto muže nepopravil, ale ten si místo smrti odnesl několik ran bičem za pohanské zvyky.
Jedním z těchto Benandantů je také i jistý Paolo Gasparutto, který tvrdí, že má nadpřirozenou moc. Při jednom výslechu popisuje, jak se po nocích účastní bitek s čarodějnicemi a čarodějníky a odvrací jejich zlou sílu.
„Čarodějníci a čarodějnice vždycky chtějí působit zlo, a tak je třeba, aby s nimi chodili tihle Benandanti, kteří jim v tom brání.“
Musí s nimi jezdit na srazy, které se konají na různých místech, a to vždy o čtvrteční noci v tzv. Suché (pozdní) dny.
„Když jsou velké bitky, chodí se na velké louky“
Zvláštní je jeho malý dodatek, když řekl svému vyšetřovateli, že na takovéto akce se Benandanti dopravují na hřbetech různých zvířat – zajíců či kocourů. Popsal dokonce i průběh soubojů:
„Muži a ženy, kteří působí zlo, nosí s sebou metly z prosa, které roste v zahradách, a muži a ženy Benandanti používají lodyhy fenyklu nebo hole z čiroku.“
Své přiznání však nejsou činěna pod sebemenším nátlakem. Benandanti vypovídají dobrovolně.
Někteří z nás je znají pod pojmem vlkodlaci, ale není tomu tak. My vlkodlaky známe jako krvelačná zvířata, kteří při úplňku zabijí vše, co jim přijde před čumák, ale tito lidé jsou jiní. Jsou to lidé, kteří se považují za výjimečné tím, že se dokáží přeměnit v jakékoliv zvíře – vlk, zajíc či kocour. Někde se můžete dočíst i to, že Benandanti se na těchto zvířatech vozí.
Jejich jméno má znamenat „Dobří chodci“, zřejmě proto, že své kmeny a obyvatele vesnic chrání před údajnými čarodějnicemi, které pořádají své sabaty. Mohli by být potomky samotných čarodějů, kteří byli v dávných dobách ovládáni šamany. Formují se již v 16. století v italském regionu Furlánsko. Podle historika Carla Ginzberga se často proměňovali ve vlka, proto si je někteří lidé mohou splésti s vlkodlakem, a bojovali proti zlým černokněžníkům a čarodějkám, kteří chtěli zničit úrodu a pozabíjet dobytek. Již v tu dobu byli Benandanti nuceni podřídit se mnoha výslechům. Před vyšetřovateli prý prohlašují, že mají nadpřirozené schopnosti. Když se jich zeptali „jak?“ odpověděli, že jim k tomu stačí jediné – a to správně se narodit. Do tohoto kultu vstoupí každý, kdo se narodí s plodovou blánou omotanou kolem krku.
V letech 1575 až 1675 se o tyto lidi začala zajímat církev a jak nám již může být jasné, církev je prohlásila za kacíře a čaroději. Díky tomu bylo mnoho členů Benandantů pronásledováno a následně zabito. Roku 1692 se našel muž, který údajně patřil mezi tyto lidi. Jmenoval se Theiis (80) a pocházel z oblasti Livonia na pobřeží Baltského moře. Tvrdil, že bojoval proti zlým démonům a sestoupil z pekla, aby si odnesl ukradená zrna a zachránil tak úrodu jedné vesnice. Soud však tohoto muže nepopravil, ale ten si místo smrti odnesl několik ran bičem za pohanské zvyky.
Jedním z těchto Benandantů je také i jistý Paolo Gasparutto, který tvrdí, že má nadpřirozenou moc. Při jednom výslechu popisuje, jak se po nocích účastní bitek s čarodějnicemi a čarodějníky a odvrací jejich zlou sílu.
„Čarodějníci a čarodějnice vždycky chtějí působit zlo, a tak je třeba, aby s nimi chodili tihle Benandanti, kteří jim v tom brání.“
Musí s nimi jezdit na srazy, které se konají na různých místech, a to vždy o čtvrteční noci v tzv. Suché (pozdní) dny.
„Když jsou velké bitky, chodí se na velké louky“
Zvláštní je jeho malý dodatek, když řekl svému vyšetřovateli, že na takovéto akce se Benandanti dopravují na hřbetech různých zvířat – zajíců či kocourů. Popsal dokonce i průběh soubojů:
„Muži a ženy, kteří působí zlo, nosí s sebou metly z prosa, které roste v zahradách, a muži a ženy Benandanti používají lodyhy fenyklu nebo hole z čiroku.“
Své přiznání však nejsou činěna pod sebemenším nátlakem. Benandanti vypovídají dobrovolně.