Autor: Katka Dočkalová
Foto: www.greeka.com; www.millennium.gr; www.youtube.com; www.flickr.com
Tento opuštěný ostrov se nachází v Egejském moři a je hojně navštěvován turisty, kteří obdivují kamenné stavby a tzv. Benátskou pevnost. Pokud nejste příznivci památek, ale zato máte rádi tajemná místa s ponurou atmosférou, také si zde přijdete na své ...
V roce 1903 je zde zřízeno leprosárium; místo, kam jsou proti své vůli odváženi nemocní lidé a žijí zde v izolaci od okolního světa. Tehdy je lepra považována za Boží trest, je nakažlivá a nedá se léčit. Lidé s touto nemocí jsou vyloučeni ze společnosti, násilně vytrženi z domova a odvezeni sem, do izolace. Nikdo nemůže utéct, protože jediné spojení s pevninou je lodí ... I přes tyto podmínky se lidé snaží vést normální život - žení se a vdávají a dokonce mají i děti. Ty jsou ale matkám vždy odebrány. Místo je špatně zásobováno jídlem, vodou i zdravotnickým materiálem, není tu ani dost lékařů. Lidé mají hlad, je jim smutno a mnozí z nich přišli kvůli nemoci o své končetiny. Smrt je zde na denním pořádku a těla jsou pohřbívána i v masových hrobech. Na ostrově se prý dodnes nacházejí 2 kostely. Jeden byl určen ke svatebním obřadům, druhý k pohřbům. V roce 1932 se lidé dočkají lepších podmínek a roku 1957 je zařízení zrušeno a uzavřeno. Poslední obyvatel, kněz, opouští ostrov v roce 1962.
Foto: www.greeka.com; www.millennium.gr; www.youtube.com; www.flickr.com
Tento opuštěný ostrov se nachází v Egejském moři a je hojně navštěvován turisty, kteří obdivují kamenné stavby a tzv. Benátskou pevnost. Pokud nejste příznivci památek, ale zato máte rádi tajemná místa s ponurou atmosférou, také si zde přijdete na své ...
V roce 1903 je zde zřízeno leprosárium; místo, kam jsou proti své vůli odváženi nemocní lidé a žijí zde v izolaci od okolního světa. Tehdy je lepra považována za Boží trest, je nakažlivá a nedá se léčit. Lidé s touto nemocí jsou vyloučeni ze společnosti, násilně vytrženi z domova a odvezeni sem, do izolace. Nikdo nemůže utéct, protože jediné spojení s pevninou je lodí ... I přes tyto podmínky se lidé snaží vést normální život - žení se a vdávají a dokonce mají i děti. Ty jsou ale matkám vždy odebrány. Místo je špatně zásobováno jídlem, vodou i zdravotnickým materiálem, není tu ani dost lékařů. Lidé mají hlad, je jim smutno a mnozí z nich přišli kvůli nemoci o své končetiny. Smrt je zde na denním pořádku a těla jsou pohřbívána i v masových hrobech. Na ostrově se prý dodnes nacházejí 2 kostely. Jeden byl určen ke svatebním obřadům, druhý k pohřbům. V roce 1932 se lidé dočkají lepších podmínek a roku 1957 je zařízení zrušeno a uzavřeno. Poslední obyvatel, kněz, opouští ostrov v roce 1962.
Další podobné místo, které tu krátce zmíním, je CHACACHACARE | TRINIDAD A TOBAGO.
V roce 1924 (někde se uvádí i rok 1887) je na tomto ostrově zřízeno leprosárium. Zasloužily se o to jeptišky - Dominikánky. Ty se také starají o nemocné a bydlí ve své vlastní čtvrti. V té době je ostrov pod britskou nadvládou a její představitelé rozhodli, že pacienti s leprou budou přemístěni z nemocnice v Cocorite na izolované místo. Lidé tak byli odtrženi od milovaných příbuzných a ani nevěděli, jestli je ještě někdy uvidí. Pacienti se na ostrově podíleli třeba i na pracích na zahradě; měli tam kostely, divadlo, pekárnu ...
Říká se, že zde došlo i k sebevraždě. Jedna z jeptišek ukončila svůj život nejspíše z nešťastné lásky. Někteří lidé se prý setkali s jejím přízrakem.
Leprosárium ukončilo svou činnost v roce 1984. Nyní je místo opuštěné, zanedbané, zchátralé a o všechny budovy a hřbitovy se "stará" sama příroda.
Tato místa jsou poznamenána beznadějí, strachem a obrovským smutkem nemocných lidí. Smrt nebyla ničím výjimečným a tak není divu, že jsou zde prý vídány přízraky a stíny; někteří zde cítí negativní energii a slyší i různé zvuky.
Říká se, že zde došlo i k sebevraždě. Jedna z jeptišek ukončila svůj život nejspíše z nešťastné lásky. Někteří lidé se prý setkali s jejím přízrakem.
Leprosárium ukončilo svou činnost v roce 1984. Nyní je místo opuštěné, zanedbané, zchátralé a o všechny budovy a hřbitovy se "stará" sama příroda.
Tato místa jsou poznamenána beznadějí, strachem a obrovským smutkem nemocných lidí. Smrt nebyla ničím výjimečným a tak není divu, že jsou zde prý vídány přízraky a stíny; někteří zde cítí negativní energii a slyší i různé zvuky.