Autor: Katka
Začínám si myslet, že lesy přestávají být tím, čím bývaly - zdrojem obživy a oázou klidu, míru a čerstvého voňavého vzduchu. Takovým místem, kde tato pozitiva opravdu nenajdeme, je Pokainský les. Nachází se asi 200 km od lotyšské Rigy a má být vlastně středem jakési kruhové zóny vyznačující se vyšší teplotou a podivnou energií.
O les se začali zajímat Američané v době studené války. Jejich satelit tyto anomálie zachytí a vzniká tak teorie, že Rusové mají v lese tajnou vojenskou základnu ukrytou v podzemí. To se však nepotvrdí, a tak se spokojí se závěrem, že jde nejspíš o přírodní úkaz.
Místní si jsou moc dobře vědomi, co se v lese děje a nemají potřebu tam chodit. Vědci ho zkoumají a narážejí na podivné skutečnosti. V lese panuje jiné počasí než ve zbytku Lotyšska. Půda hřeje, je tam teplo a měřicí přístroje zaznamenají odchylky v geomagnetickém i gravitačním poli. Duby, které tam rostou, jsou pokroucené a listy mají pouze na jedné straně. Místo je poseto kameny různých velikostí a po vstupu do lesa se lidem zvedá pulz a jejich přístroje, kompasy či hodinky nepracují tak, jak by měly.
Vstupte, prosím ...
Les je přístupný a pokud ho budete chtít navštívit, měli byste dodržovat jistá pravidla:
Místo je zvláštní tím, že se tam mísí pozitivní energie s negativní. Někteří se domnívají, že zdrojem negativní síly jsou právě kameny. Vychází to z víry v morfické pole - události, myšlenky či slova se mohou vtisknout do okolního prostředí a to může ovlivnit budoucí události. Je možné, že byl les kdysi posvátný a celé jeho okolí je ovlivněno rituály, které zde měli provádět keltští druidové. Obří kameny mohou být pozůstatkem jejich obydlí nebo mohly sloužit jako trůny, na kterých kněží sedávali.
Do dnešních dob se dochovala také jedna legenda. Do kamenů je prý možné zaklít problémy a starosti, které nás trápí. Stačí, když se soustředíte a kámen svíráte v ruce. Nasákne vše, co nás tíží. Potom stačí odnést ho do lesa. Je možné, že malé kameny se tam dostaly právě tímto způsobem.
Existuje i teorie, že je pod zemí meteorit, který způsobuje ony anomálie. A také, že velké balvany mohou být pozůstatkem hradu nebo že je tam vozili rolníci ze svých polí. Co asi přinese další výzkum?
Začínám si myslet, že lesy přestávají být tím, čím bývaly - zdrojem obživy a oázou klidu, míru a čerstvého voňavého vzduchu. Takovým místem, kde tato pozitiva opravdu nenajdeme, je Pokainský les. Nachází se asi 200 km od lotyšské Rigy a má být vlastně středem jakési kruhové zóny vyznačující se vyšší teplotou a podivnou energií.
O les se začali zajímat Američané v době studené války. Jejich satelit tyto anomálie zachytí a vzniká tak teorie, že Rusové mají v lese tajnou vojenskou základnu ukrytou v podzemí. To se však nepotvrdí, a tak se spokojí se závěrem, že jde nejspíš o přírodní úkaz.
Místní si jsou moc dobře vědomi, co se v lese děje a nemají potřebu tam chodit. Vědci ho zkoumají a narážejí na podivné skutečnosti. V lese panuje jiné počasí než ve zbytku Lotyšska. Půda hřeje, je tam teplo a měřicí přístroje zaznamenají odchylky v geomagnetickém i gravitačním poli. Duby, které tam rostou, jsou pokroucené a listy mají pouze na jedné straně. Místo je poseto kameny různých velikostí a po vstupu do lesa se lidem zvedá pulz a jejich přístroje, kompasy či hodinky nepracují tak, jak by měly.
Vstupte, prosím ...
Les je přístupný a pokud ho budete chtít navštívit, měli byste dodržovat jistá pravidla:
- Nechoďte sami.
- Nic z lesa neodnášejte! Toto prý porušil badatel Ivan Vies a to se mu mělo stát osudným.
- Ničeho se nedotýkejte - hlavně ne kamenů.
- Na některá místa raději vůbec nechoďte, mohou být životu nebezpečná.
- Není dobré jezdit do lesa častěji a neměli by tam vstupovat nemocní či staří lidé.
Místo je zvláštní tím, že se tam mísí pozitivní energie s negativní. Někteří se domnívají, že zdrojem negativní síly jsou právě kameny. Vychází to z víry v morfické pole - události, myšlenky či slova se mohou vtisknout do okolního prostředí a to může ovlivnit budoucí události. Je možné, že byl les kdysi posvátný a celé jeho okolí je ovlivněno rituály, které zde měli provádět keltští druidové. Obří kameny mohou být pozůstatkem jejich obydlí nebo mohly sloužit jako trůny, na kterých kněží sedávali.
Do dnešních dob se dochovala také jedna legenda. Do kamenů je prý možné zaklít problémy a starosti, které nás trápí. Stačí, když se soustředíte a kámen svíráte v ruce. Nasákne vše, co nás tíží. Potom stačí odnést ho do lesa. Je možné, že malé kameny se tam dostaly právě tímto způsobem.
Existuje i teorie, že je pod zemí meteorit, který způsobuje ony anomálie. A také, že velké balvany mohou být pozůstatkem hradu nebo že je tam vozili rolníci ze svých polí. Co asi přinese další výzkum?