Autor: Kateřina Klementová
John Burnside a Shona Backhouse pózovali do svého rodinného alba v zámeckém muzeu v Yorku. Nečekali, že za dva roky od tohoto krásného výletu spatří na fotografiích malou černobílou dívku ve viktoriánských šatech, která se objevovala skoro na všech pořízených fotografiích. Když zpětně zavzpomínali na onen výlet, vzpomínají si, že měli pocit, jako by je stále někdo pozoroval a byl neustále za jejich zády. John Burnside říká: „Mám husí kůži, kdykoliv si na to vzpomenu.“
John Burnside a Shona Backhouse pózovali do svého rodinného alba v zámeckém muzeu v Yorku. Nečekali, že za dva roky od tohoto krásného výletu spatří na fotografiích malou černobílou dívku ve viktoriánských šatech, která se objevovala skoro na všech pořízených fotografiích. Když zpětně zavzpomínali na onen výlet, vzpomínají si, že měli pocit, jako by je stále někdo pozoroval a byl neustále za jejich zády. John Burnside říká: „Mám husí kůži, kdykoliv si na to vzpomenu.“
A proč si toho všimli až po dvou letech od návštěvy zámku v Yorku? John vysvětluje, že zapomněl paměťovou kartu od svého mobilu v kapce pyžama a našel ji až po dvou letech.
„Když jsem volal mámě, abych ji o tom pověděl, nejdříve si myslela, že by to mohla být holčička, kterou má sestra potratila, ale táta si všiml, že dívenka má na sobě viktoriánské šaty.“
„Když jsem volal mámě, abych ji o tom pověděl, nejdříve si myslela, že by to mohla být holčička, kterou má sestra potratila, ale táta si všiml, že dívenka má na sobě viktoriánské šaty.“
V roce 2000 řekla jedna ze zaměstnanců, že na místě, kde nyní stojí zámek, bylo kdysi vězení, ve kterém se často popravovali trestanci. „Jeden hlídač říkal, že jednou v noci slyšel zpívat ženu s dítětem, ale nikdo v zámku v tu dobu nebyl. Je to možná jen historie budovy, která může být po setmění dost strašidelná“